Být k sobě laskavý a budovat k sobě respektující vztah je ta nejlepší medicína, jakou znám.
Celý život jsem se k sobě, ke svému cítění a ke svému tělu choval hodně narcisticky. Chtěl jsem po sobě jen výkony, zážitky, zneužíval a manipuloval jsem sebe, abych získal pozornost a lásku z venku.
Ze svého těla jsem si udělal zdroj potěšení a uspokojení. Ždímal jsem ze sebe dobré pocity a energie skrze jídlo, cukr, kafe, alkohol a jiné legální i nelegální substance.
Dráždil jsem svá citlivá a intimní místa s cílem získat potěšení, vůbec jsem své tělo a pohlaví nevnímal jako něco posvátného, živého, inteligentního a respektu-hodného. Intenzita, rychlost a instantnost pro mě byla důležitější než kvalita.
Samozřejmě jsem si ve své slepotě neuvědomoval, nepřipouštěl, či odmítal následky, svého počínání. Třeba u kouření a nebo u jiné intenzivní zátěže, která si vždycky časem vybere svoji daň, protože rovnováha.
Většinu závislostí už se mi z mého života podařilo uvolnit, ale mít k sobě opravdu respektující vztah se stále ještě učím, každý den, má to spoustu vrstev. Nikdo nás to neučil, zdravých vzorů ve společnosti moc není – spíš právě naopak.
Je to celé fascinující cesta, skrze kterou se učím, co všechno to znamená být člověkem, a jak být tou nejlepší verzí sama sebe, ve vztahu k sobě, i k druhým, i k životu. Dokonalé to jistě nikdy nebude, ale důstojné to být může.
Mé nitro, i mé tělo se umí uzdravit sami, jsou mnohem dokonalejší, inteligentnější a úžasnější než se může zdát. Kéž dokážu pro sebe být tím nejvíce laskavým a respektujícím, bezpečným prostorem a průvodcem.
Kéž mi mé tělo i mé nitro jednou dokáží odpustit, jak moc přísný, necitlivý a narcistický jsem k sobě byl.
S Láskou Libor
