Libor Váňa

Průvodce a parťák na cestách sebepoznání.

“Všechno bylo náhle tak klidné a tiché. Tehdy jsem poprvé začal vnímat světlo rodící se ze tmy. Jen tak, lehce, bez úsilí. Samo ze sebe, samo o sobě, bez vnějšího zdroje. Trvalo to hodiny, dny… Pohlcovalo mě to do života. Uviděl jsem, jak se rodí myšlenky, jak postupně uzrávají do formy a tvaru, jak dostávají jméno, a ve stejné chvíli také paradox jejich neexistence. To mě navždy změnilo. Probudil jsem se ve snu.”

“Otevírám srdce, přináším jasnost a poznání do Vašich životů.”

Moje filosofie:

Nejsem příslušníkem, ale ani odpůrcem žádného náboženství. Mým náboženstvím je názor, že nejprve je důležité poznat sebe sama a věřit v sebe – pochopitelně v sounáležitosti s celkem. Protože pokud neznáme pravdu sami o sobě, tak můžeme jen těžko porozumět druhým, či životu. 

Také jsem poznal, jak nesmírně důležité je, obzvláště pro západního člověka, znovu obnovit svoji schopnost cítit, otevřít své srdce a být lidský. Nepodléhat jen intelektuálním konceptům, vypočítavému rozumu či institucím. Zpomalit, zjednodušit, začít znovu dýchat. Mezi rozumem a citem je nezbytné najít rovnováhu. To považuji za jeden z mostů k nám samotným, naplněnému životu, k širší skutečnosti i k našemu životnímu prostředí.

I když se to může někdy zdát těžko přijatelné, tak to jen my sami jsme ti, na koho jsme celou dobu čekali. Uvnitř nás je spasitel i spása, naplnění i blaženost, stejně jako části a přesvědčení, které tomu nevěří a brání se. Skutečné přijetí zodpovědnosti za vlastní život a upřímná touha po Pravdě je převozníkem i vorem, který nás zaručeně přepraví na druhý břeh. Naše falešná přesvědčení, touhy a lpění jsou jediným poplatkem, který je za to potřeba odevzdat.

Sebepoznání:

Sebepoznání se postupně stalo mým denním chlebem, tlukotem srdce, mým dechem. Obrácení pozornosti dovnitř, laskavá životospráva, nové hodnoty a priority, jemnost a ochota nahlížet věci takové, jaké jsou, přinesly trvalé výsledky ve všech životních oblastech i kvalitu prožívání a vztahů, jakou jsem si dříve nebyl schopný ani představit.

Mé vztahy se postupně změnily. Začaly být harmonické, smysluplné, podporující, a to i ten s rodiči. Z mého života odešla většina závislostí (alkohol, cigarety, soc. sítě, porno, negativní myšlení…), vyřešily se “neléčitelné” zdravotní problémy (např. atopický ekzém, alergie). Má sebehodnota vychází zevnitř a není již závislá na vnějším přijetí.

Součástí mé praxe jsou tyto oblasti:

  • Meditace, kontemplace, různé formy všímavosti (mindfulness).
  • Pobyty o samotě, ústraní, očisty, půsty, různé formy askeze.
  • Práce se stínem, hlubinná terapie.
  • Vnitřní dítě, transakční analýza životních scénářů.
  • Práce se sny, archetypy, vnitřními zvířaty.
  • Práce s rozšířenými a změněnými stavy vědomí, šamanismus.
  • Mezilidské, pracovní a partnerské vztahy.
  • Práce s tělem, jóga, tanec, hudba.

Osobnost:

Ve své přirozenosti je Libor velmi vnímavý a hluboce empatický. Jeho darem je schopnost naslouchat a otevírat lidská srdce.

Je schopný nahlížet realitu z mnoha úrovní najednou, velmi efektivně, inovativně i analyticky. Je to něco jako schopnost během pár minut prohrábnout pomyslnou kupku sena a najít v ní jehlu, vidět detail i celek zároveň. Má velmi dobré organizační a komunikační dovednosti. Jeho darem je také flexibilita a všestrannost. Opravdovou vášní je odhalování problémů tak, aby jim bylo možné předejít.

Libor je “společenský introvert” – velmi přátelský, otevřený, rád dává a je také skvělý hostitel. Má rád lidi, děti i zvířata. Miluje však také samotu, prostor, kde se dobíjí, spojuje se svojí hlubší podstatou a se svým Já.

Miluje přírodu, cestování, dobrodružství každodennosti a také svůj domov. Je skvělý kuchař, rád tancuje, rád se směje a také hraje na různé hudební nástroje.

Jeho životní vášní je sebepoznání, a to v kontextu celého stvoření, ne jen vlastní osobnosti. Jeho posláním je skrze vlastní zkušenost sdílet se světem vizi vyšších světů a bezpodmínečné lásky.

Pobyty ve tmě – Terapie tmou:

Tma mi vstoupila do života v roce 2013. Setkal jsem se s člověkem, v jehož očích bylo cosi nepopsatelného. Klid a hloubka, přijetí, porozumění, jakési tiché volání. Tehdy jsem ještě netušil, jak moc mi v životě Tma pomůže, kolik milosti a moudrosti se tam skrývá. Toto tiché volání jsem naštěstí vyslyšel.

Do tmy jsem se pravidelně vracel a své pobyty postupně prodlužoval. Doposud jsem byl 7x, nejdéle na 7 týdnů, dohromady zatím 108 dní. (6, 9, 12, 14, 50, 7, 10). V roce 2018 jsem pracoval i jako průvodce terapií tmou. Mnoho hlubokých příběhů, různé délky, provázel jsem i 49 denní pobyt a mohl si tak celý sedmitýdenní proces projít znova „z druhé strany“.

Do tmy jsem vstupoval v různých životních fázích, na různou délku, s různými záměry, jinak připravený. Získal jsem tak velmi komplexní zkušenost, kterou mohu sdílet jak ve tmě, stejně jako přenést do každodenního života.

Je to prostor, kde se skutečně vyplatí mít zkušeného průvodce.

Tělo, Jídlo, Životospráva:

Společně s mým probouzením se začal probouzet také zájem o mé zdraví a tělo. Začal jsem si uvědomovat, že je tělo živé, že to není “jen tělo”, ale soubor miliard částí, které spolu dokonale spolupracují a fungují. Začal jsem vidět, že funguje převážně nezávisle na mé mysli a vědomé vůli, jakoby organizované nějakou skrytou inteligencí. Spolu s fascinací nad tím zázrakem však přicházelo také uvědomění, jak nezodpovědně a často destruktivně se ke svému tělu chovám, že ho vlastně moc neznám a nemám ho ani rád. Rozhodl jsem se to změnit. Krok za krokem jsem umožňoval tělu se navrátit do přirozené rovnováhy a zdraví.

Postupně jsem změnil životosprávu, stravování, začal jsem pravidelně cvičit a relaxovat. Učil jsem se tělu naslouchat a vnímat jeho individuální potřeby, místo toho, abych k němu rozumově přistupoval jako ke stroji nebo sluhovi. Vedla k tomu cesta, na které jsem vyzkoušel mnoho různých systémů, zaručených postupů, názorů a vyhraněností. Ty ale většinou nevedly k rovnováze, nýbrž často k posuzování, rozdělování nebo různým extrémům. Za všechny ty zkušenosti a slepé cesty jsem však vděčný, protože i díky nim přišlo porozumění a mohu tak vést i druhé k vlastnímu souladu.

Jedním z darů této cesty je moje probuzená láska k vaření. Schopnost připravit si kvalitní jídlo sám považuji za základní a klíčovou dovednost. Moc rád vařím také pro druhé, občas i pro velké skupiny.

V roce 2014 jsem prošel 40 denním půstem, což byla nádherná zkušenost, při které jsem si jasně a hluboce uvědomil, že existuje větší “obraz”, než ten, který mě učili ve škole nebo doma. “Otevřel jsem dveře a vstoupil.” Dnes už však navíc vím, díky mnoha letům integrace, že k poznání lze dozrát i bez extrémů.

“Mezi dobrým kuchařem a alchymistou je vlastně jen jeden rozdíl, a to v hloubce vnímané skutečnosti.”

Vzdělání - pracovní zkušenosti:

S podnikáním jsem začal brzy po střední škole. Ve 21 letech jsem založil první firmu a místo titulů na vysoké škole jsem úspěšné zvládl milionové zakázky a vyhraná výběrová řízení. Žil jsem společenský sen o vnějším úspěchu, ze kterého jsem se ale naštěstí včas probudil. Pospíchal jsem, nevěděl kam, rostl jsem, aniž bych pamatoval na kořeny, prostředí nebo širší kontext a hlubší smysl mé činnosti.

V roce 2012 jsem se začal probouzet a uvědomovat si, že daň, v podobě stresu, hrozného životního stylu a podivných vztahů, kterou za své úspěchy platím je neúměrně vysoká. Začal jsem postupně měnit svoji životosprávu, priority, a aktivity jsem přesměroval do smysluplnější, nebo dobročinné oblasti. Život mi s tím pomáhal a i díky několika krizím a vyhořením jsem dokázal zpomalit, projasnit a zjednodušit vše.

Pracoval jsem postupně na různých pozicích, na malých i obrovských projektech, v obchodě, cateringu, online světě, IT, i na půdě neziskovek. V různých městech, v různých sociálních skupinách, od těch nejchudších až po nejbohatší. Zpětně to vlastně vnímám jako takové velké divadlo, ve kterém jsme ale často zapomínali, že je to jen hra a brali to zbytečně vážně. S odstupem jsem však za vše vděčný, jelikož mě to velmi posílilo, zprostředkovalo cenné životní zkušenosti, široký přehled, moudrost a také umění prohrávat.

Po určité pauze, kdy jsem žil úplně mimo systém, jsem pak pracoval třeba jako Průvodce terapií tmou, nebo jako správce meditačního centra. Organizuji také různé sebepoznávací setkání a pobyty, provázím lidi jejich vnitřními světy a osobními změnami, občas přednáším.

V průběhu let jsem také absolvoval nespočet různých kurzů, seminářů a jiných forem nestátního vzdělávání z oblasti businessu, osobnostního rozvoje či sebepoznání. Naposledy např. Školu sebepoznání Pavla Špatenky, kterého považuji za špičku na poli hlubinné terapie a sebepoznání v ČR.

Poutník:

Miluji domov, zázemí, když mám vše co potřebuji, mám ve věcech pořádek a mají své místo. Zároveň mám ale schopnost cítit se doma kdekoli jsem. Baví mě to, poznávat různé kultury, zvyky, místa, jazyky, naší rozdílnost, i to, co nás spojuje.

Život mi nadělil opravdu barevnou cestu a zkušenosti. V dětství a dospívání jsem žil úplně “normální” život. Koukal na televizi, hrál počítačové hry a protože mi chyběly jakékoli funkční vzory, s vlastní integritou a vědomím, tak jsem moc nevěděl kdo jsem, ani kdo bych být mohl. Následoval jsem kulturní vzorce a velmi brzy jsem podlehl různým slabostem, návykům a závislostem – zaručeným způsobům, jak se rozptýlit nebo uspokojit a nic necítit. Bůh žil prej někde v kostele a možná, když budu hodný kluk, tak jednou půjdu do nebe, o kterém vlastně nikdo moc nevěděl. To bylo tak všechno. Někde uvnitř jsem si byl jistý, že to není vše, ale venku jsem moc porozumění nenacházel.

Se vstupem do “papírové dospělosti” a samostatnosti jsem začal poznávat úplně nové světy. Cosi, uvnitř se probouzejícího, mě táhlo ven, pořád dál. Nové práce, nové města, noví lidi, úplně jiné hodnoty, zvyky a životní priority, než jsem znal. Domy, auta, vztahy, různá náboženství, filosofie, kultury, skupiny jak sociální, tak intelektuální. Hledal jsem štěstí a naplnění, ale nacházel jen další barvy.

Tehdy jsem ještě nevěděl, že různé barvy jsou jen lomem pořád stejného světla, které mi v těch všech různých tvarech unikalo. A ani jsem nevěděl, že bych to mohl vědět.

Cestoval jsem po světě, Jižní Americe, přátelil se s indiány z Amazonie, meditoval s mnichy na Východě, žil v chatrčích, na zemi, i v domech miliardářů. Boha jsem o milost prosil a hledal v různých chrámech, různými způsoby.

Po otevření se širší skutečnosti a dalším tělům jsem poznal mnoho jiných dimenzí, forem a možností existence. Z poutníka vnějšího se stal poutník vnitřní. Ve vnitřní práci a sebepoznání jsem nalezl vyšší smysl a odevzdal jsem se tomu. Putoval jsem dál a dál vnitřní krajinou. Navštívil jsem různá nebe, ráje a prošel také podsvětím a různými pekly. Přitom jsem žil každodenní život.

Ve svém odevzdání a touze po Pravdě, tehdy také z touhy uniknout utrpení, jsem překročil i práh skutečnosti až k existenci, kterou není možné pochopit, ani popsat lidským jazykem. Překvapivě tam není konec, ani smrt, tak jak ji běžně chápeme. Tato existence je vždy přítomná, přestože se může jevit i jako zahalená závojem vjemů fyzických smyslů. Není od nás oddělená, jsme její součástí.

Jas tohoto vědomí přinesl nejen dříve nepředstavitelné možnosti náhledu skutečnosti, ale také největší výzvu – sestoupit zase “dolu” a pokračovat dál. Potkat se se svým stínem, kterého bylo před tím vlastně lákavější se zříct. Navíc už nejen tím osobním, ale také kolektivním stínem nás všech. Najít odvahu projít procesem individuace, přijmout svoji omylnost, omezenost, zaujatost, nedokonalost a strach. Odhalit a projevit také svoji jedinečnost a vyšší poslání v každodenním životě.

Jak sloužit tomuto poznání a přitom své moci nezneužít? Jak tohoto úkolu dostát v lidském těle, které je zahaleno tolika závoji kolektivního stínu? Rozhodl jsem se místo “bezpečného” ústraní, vykročit a čelit svému největšímu strachu a výsledky svého snažení odevzdat ve službě společnosti. Odpověď se tedy stala předmětem kontemplace každodennosti a dalšími kroky Poutníka.

Najdeš mě také na sociálních sítích:

Rychlý kontakt: