Tohle se týká každého z nás, nezávisle na tom, jestli jsme mužem nebo ženou. Pokud je náš život v nerovnováze, můžeme zažívat různé podoby frustrace, bezmoci, nenaplnění, vyčerpání, či přehlcení, bezcílnosti, prázdnoty, tlaku, stresu nebo konfliktu. Uvědomění dvou základních životních principů – mužského a ženského, ti může pomoci se znovu narovnat, začít vnímat rovnováhu a své další kroky vést nejen v souladu se svojí jedinečností, ale také s prostředím a vztahy, ve kterých žiješ.
Co že to vlastně znamená mužský princip, krom toho, že je opačnou polaritou toho ženského? Ten ženský si můžeš představit jako vodu a ten mužský, jako její břeh. Bez vody by nebylo života, a ani náš vesmír, by nemohl dostat svoji podobu bez lůna Božské matky. Bez mužského principu by však ani Božská matka nemohla být matkou, její lůno lůnem, voda řekou, ani oceánem, naše mysl by neznala jazyk, ani slova a všechny pocity i barvy by byly stejné.
Mužský princip je pohyb, světlo, struktura, udává formu, podobu, kvalitu, je jménem, množstvím, proniká, ve své podstatě je čistě dávající.
Jedna polarita bez druhé nemůže být, společně tvoří mnohost v jednotě. Jejich setkáním je vztah a ten máme v sobě, stejně jako okolo nás. Harmonický vztah můžeme nazvat láskou, ten neharmonický třeba konfliktem. Podle množství lásky a konfliktů můžeš nahlédnout míru souladu a rovnováhy těchto principů ve svém životě, vztazích i ve společnosti.
Proč je podle mě důležité zaměřit svoji pozornost ke zvědomění a posílení mužského principu? Opakuji, že nezáleží na tom, jestli jsi mužem nebo ženou.
Podle mě nám chybí zdravá míra, v množství a přehlcení zapomínáme na kvalitu, přijímání a naplnění se ztratilo v nenasytnosti, komunikace často postrádá záměr a jasnost. Nevíme, že můžeme mít, či máme vlastní hranice, možnosti, limity a tak také chybí pochopení a respekt k hranicím a možnostem druhých. Bez vlastní integrity je prakticky nemožné přijmout zodpovědnost za svůj život, člověk je pak snadno ovlivnitelný, je jen jakýmsi kolektivním kondenzátem, poslušnou součástí stáda normálnosti a to i v případě, že je rebelující “černou ovcí”.
Sám jsem často trpěl pocity nedostatku v různých životních oblastech, protože jsem se srovnával, neuměl jsem říct dost. Bál jsem se, že když se postavím sám za sebe, tak že zůstanu sám a tak jsem radši byl “normální”. Ignoroval jsem zdravou míru i hranice, pospíchal jsem, trhal nezralé ovoce. Hojnost a nadšení střídaly deprese a zklamání, protože jsem skrze program sebestřednosti přestal vnímat své pocity a naplnění. Přebíral jsem zodpovědnost za druhé a tak jsem se skrze pocit sebedůležitosti zdánlivě vyhýbal té své. Každá naděje i víra s sebou nesla příchuť marnosti, protože jsem nevěděl, že mohu rozlišit své vědomí od strachu. Ano, je to možné.
Mohlo by se zdát, že současná situace ve světě je způsobena hlavně muži, mužským principem, rozumem a že bychom tedy měli posílit spíše ten ženský princip. Možná na tom něco je, ale řekl bych, že posílit, nebo lépe kultivovat (zušlechtit, zúrodnit, pozvednout) ženský princip můžeme jen díky a skrze silný, zdravý, laskavý a pravdivý mužský princip. Všichni máme v sobě potenciál, odvahu i sílu budovat nebo alespoň přestat zrazovat svoji vlastní integritu. Společně se můžeme podporovat a inspirovat, můžeme spolupracovat, transparentně a smysluplně komunikovat. Můžeme přestat slepě bojovat, poháněni iluzemi strachu a místo toho můžeme tvořit svět, ve kterém je důstojné místo pro každého.
