Jak dlouho chceš takhle ještě žít? Tvářit se, jako že se nic neděje, že se tě to netýká, že je všechno v pořádku? Kolik toho ještě vydržíš?
Opravdu to všechno musíš zvládat sám(a)? Kolik nepotřebných věcí si ještě koupíš, aby jsi na to na chvíli zapomněl? Kolik cigaret? Kolik lahví? Kolik balíčků brambůrek, tabulek čokolád nebo pilulek? Jaké úniky používáš ty? Sociální sítě, youtube, porno, práce, výkon, prázdné tlachání o ničem, jen aby nebylo ticho, a nebo někomu pomáháš? Pečuješ o někoho? Řešíš druhé lidi, místo sebe? Pomáhá to vždy jen na malou chvíli, co? A pak to zase zmizí. Ta vnitřní úzkost je zpět, zase je tam ten “kritik”, ten nepříjemný pocit nebo hlas, pochybnost, prázdnota, nejistota, bezmoc, ponížení… Znáš to?
Nemusíš se bát, tady tě nikdo soudit nebude, všechno je vítáno a laskavě přijato. Cokoli skrýváš před světem, nebo sám před sebou, tady je pro to bezpečné místo.
Nejsi v tom totiž sám. To, co prožíváš, prožívá i většina lidí okolo tebe a stejně tak to skrývají (i před sebou). Kulisy a masky jsou různé, ale uvnitř je to stejné. Je jedno jestli jsi boháč a nebo chuďas, nemá to na to vliv – snad jen na cenu a podobu tvých úniků. Před sebou ale utéct nejde.
Jak dlouho ještě chceš hrát tu hru? Kolik toho ještě vydržíš? Jak moc si ještě potřebuješ ubližovat (nebo se na něčem sjíždět), aby jsi se začal vnímat? Kolik závislostí tě ovládá? Kolik toho ještě chceš způsobit svým blízkým, nebo svým dětem, než si přiznáš, že něco uvnitř tebe není v souladu a že si s tím nevíš rady?
Chci, aby jsi věděl(a), že ať prožíváš, nebo děláš cokoli, tak je to v pořádku. Nevypovídá to nic o tvojí skutečné hodnotě. Ta totiž nezávisí na tvé osobnosti, na tom, kdo jsi, co (ne)máš, co si o sobě myslíš, nebo co si o tobě myslí druzí. Uvnitř tebe existuje nepodmíněný, nevinný, nezaujatý zdroj klidu, uvolnění a čistoty. To je to správné místo, ze kterého se můžeš uzdravit. Je tam, ano, i v tobě. Nemusíš bojovat se svými závislostmi, nenaplněnými touhami, úzkostmi nebo strachy. Ty odpadnou samy. Je to jen energie, která chce být viděna, přijata a propuštěna.
Kolik ještě peněz utratíš za své úniky a závislosti, než si dovolíš, nebýt na to sám(a)?
Libor Váňa
