Někdo říká, že se dá poznat jak člověk žije, podle toho, jak řídí auto. Myslím, že na tom něco je. Pamatuji si, kdy i já jsem byl arogantní závodník v rychlém autě, který vyblikával všechny ty “pomalé idioty”, kteří na dálnici jeli jen 130. Byl jsem v mnohém bezohledný a taky že mě to nejednou stálo odřené plechy a nemalé částky za opravy. Stejně tak vypadal i můj život, byl rychlý, povrchní, plný průserů, nehod a nedorozumění. Potřeboval jsem intenzitu, abych vůbec něco cítil.
Někdo taky říká, že se dá mnoho o našem životě poznat i podle toho, jaké je naše milování. Myslím, že to spolu všechno souvisí a něco na tom bude. Tehdy před lety, když jsem ještě nevnímal své tělo a neovládal svoji pozornost, bylo i mé milování spíše jako závod o intenzitu, soutěž o uspokojení, výkon, byl tam více cíl v hlavě, než prožitek v těle. Bylo tam srdce, ale chyběl jsem tam Já. Skrze mé hluboké, nevědomé bloky jsem žil v odmítnutí sama sebe. Uspokojení potřeb partnerky (světa) pro mě bylo důležitější než vnímání sebe, neuměl jsem přijímat. A víte co? Ani jsem nevěděl, že by to mohlo být jinak. Dokonce jsem si i myslel, že prožívám své tělo, ano, pouze myslel.
Vědomý život, vědomé milování? Z praxe terapeuta a průvodce moc dobře vím, jaký mají naše vnitřní bloky a nezpracovaná traumata vliv na celý náš život, na každé naše rozhodnutí a stejně tak na kvalitu našeho sexu (řízení auta). Dokážete být při milování uvolnění, užívat si přijímání i dávání? Trvá to hodiny? Nebo je to spíš nepříjemné, někdy bolestivé a nebo třeba jen rychlé uvolnění napětí? Pokud neznáme sami sebe, naše energie neproudí, není kultivovaná a uvolněná, tak využíváme jen zlomek z potenciálu, který v tomto životě máme. Samozřejmě nám to zrcadlí i naši partneři.
Pod vrstvami emočního krunýře, různých nevědomých traumat a našich falešných přesvědčení se skrývá klid, jemnost a nekonečný zdroj (proud) životní energie, inspirace a kreativity.
Existuje zcela běžné přesvědčení, že průvodce, nebo terapeuta potřebují jen lidi s depresemi, nebo ti, kteří procházejí nějakou životní krizí. Je to ale opravdu tak?
Podle mě je mnohem moudřejší, věnovat se vnitřní práci právě v období, kdy jsme stabilní, máme dostatek a to znamená také kapacitu a energii k tomu dělat žádoucí změny. Dokážete si představit, že vaše milování trvá hodiny, je krásně uvolněné, naplňující, proudící a že nejen jako žena, ale i jako muž, můžete prožívat orgasmus celým tělem, nejen jako lokální ejakulaci? Dokážete si představit, že takový by mohl být i celý váš život? Že byste se nemuseli jen hnát za budoucností a nebo utíkat sám před před svojí přítomností? Že by mohlo být možné zažívat kontakt s uvolněním a vnitřním klidem nezávisle na tom, co zrovna děláte, nebo máte?
Co pro vás znamená vědomé milování? Zažili jste ho někdy? A co řízení auta, jak vám to jde? Jste při něm v klidu?
Libor Váňa
