Když ti život přinese překážky, omezení, ztráty, bolest či neúspěch, tak to znamená, že jsi úplně stejně v souladu a žiješ svůj nejvyšší potenciál, jako když se ti daří, cítíš se skvěle a zažíváš synchronicity.
Jedno bez druhého není celistvé. Překážky a výzvy jsou součástí růstu. Když se ti daří, je to v danou chvíli pro tvé nejvyšší dobro, zrání a růst. Když se ti nedaří, zažíváš omezení, či nedostatek, tak je to v danou chvíli pro tvé nejvyšší dobro, zrání a růst.
Ego nedokáže prožívat stejný klid, bezpečí ani důvěru nezávisle na vnějších okolnostech. „Daří se“ = mám(máš) hodnotu, „nedaří se, není všechno podle očekávání“ = nemám hodnotu, jsem(jsi) špatný, nedostatečný. Ego rozděluje, vylučuje, přivlastňuje.
Duchovní ego má pro to stejné, jen rafinovajnější a fantastičtější ezo důvody, příběhy, fantazie a pověry a speciální techniky, jak vše přebarvit a mít jakože pod kontrolou. Duchovní ego vyjednává se životem, handluje, podbízí se, uplácí, škemrá, sbírá zásluhy, rituálně manipuluje.
Láska je přítomná pořád, nerozděluje to, ve všem vidí stejnou hodnotu, smysl i dary. Z pohledu lásky jsou všechny vývojové fáze stejně důležité, láskyhodné, respektované a přijímané.
Život nefunguje jako člověk, a to ani když si to ego tak většinou představuje, že všechno je jako ono.
Život není narcista, netrestá nás, nezahrává si s námi, nedělá nám naschvály, ani nám nelže, ani nás nezkouší, jestli si zasloužíme jeho přízeň.
Je to čistá posvátnost, projevená ve všech podobách. Je to bezpečná, nevinná náruč, scénárista, režisér, herec i plátno v jednom – mimo rozměry lidského chápání.
Smyslem není ani potěšení, ani utrpení. (i když se mnou teď možná nesouhlasíš) Smysl je ve všem, život je smyslem sám o sobě.
Milost je obsažená v každém okamžiku. I nevědomost, chyba, či zapomnění je součástí milosti, skrze kterou se vyvíjí sám život. Zároveň i vývoj je jen iluze 
Pomohlo mi to od bolesti, kterou teď zažívám? Ne! Ale třeba to pomůže vám 
Ale třeba to pomůže vám I LOVE YOU 
Libor
