​Někdy to jediné, co od nás život vyžaduje, je odvaha nevědět a ochota vzdát se kontroly. Tak jako příroda má své cykly a roční období, tak také my, jako lidé, procházíme svými vlastními cykly a proměnami.

Pokud jim alespoň trochu rozumíme, známe je, můžeme jim tedy důvěřovat, tak jsou velmi prospěšné a léčivé. Pokud o nich ještě nic nevíme, bývá to většinou peklo.

Letos jsem prošel sérií velkých změn – stěhování, konec vztahu, změna práce, a to vícekrát. Bylo to hutné, jako bych zrychleně prožil několik životů, abych se konečně, skrze mnoho splněných snů i rozpadů iluzí dostal mnohem blíže své autenticitě, sebehodnotě, pravdě. 

Mnoho jsem získal, dokázal, zažil, mnoho jsem taky ztratil a došel do nulového bodu. Nemám teď své bydlení, práci, žiju v místě, kde znám jen pár lidí (zároveň mám ale vše, co potřebuji). Vidím různé možnosti i cesty, které už ale nechci opakovat. Není mi jasné, nevím, co bude dál, co budu dělat, kde budu bydlet. 

Je to jako být sám, uprostřed prázdnoty, přestože kolem mě svět dál běží, bezpovšimnutí, každý ve své vlastní reality show. 

V minulosti jsem se mnohokrát propadal do pocitů nedostatečnosti, bezmoci, neschopnosti, selhání, beznaděje. Cítil jsem se sám, opuštěný, měl jsem strach z budoucnosti. Vůbec jsem to nepřijímal, toužil jsem, aby to bylo jiné, snažil jsem se svoji situaci měnit, kontrolovat, řešit, zlehčovat i dramatizovat. Dělal jsem všechno možné proto, abych nemusel cítit všechny ty emoce. Utíkal jsem sám před sebou, různými způsoby.

Prošel jsem tím už tolikrát. Tolikrát jsem o vše přišel. A skrze to zrál.

Děkuji Živote, že jsi mi skrze to pomohl poznat a vybudovat sama sebe. To je mnohem větší bohatství, než to všechno, o co jsem přišel. Byl jsem tak bláhový, nezralý, tak ztracený. Bez toho bych teď neuměl prožívat hluboký klid, ani důvěru, ani lásku. Děkuji také za tu odvahu a sílu se vždy, zas a znovu, zvednout a pokračovat.

Nulový bod je obrovská příležitost a velmi důležitá fáze. Člověk může mít pocit, že se nic neděje, nemění, a to i dlouhé měsíce, i roky, ale přitom se toho děje a mění mnoho, pořád. 

Myslíme si, že kdybychom už měli to a nebo ono, nejčastěji víc peněz, práci a nebo vztah, tak že by se vše vyřešilo, změnilo, a automaticky se k tomu upínáme. To ale není pravda a není to ani možné, aby teď bylo něco jiného, než co je. 

Jedině skrze to, co je, se můžeme dostat dál, třeba tam, kam si přejeme.

Když máme život (nebo břicho, nebo hlavu) zaplněný, nemáme často prostor ani čas prožívat to, co teď je. 

Nulový bod nám vždy ukazuje, jak dobře známe sami sebe a jaký k sobě máme vztah. Jaký máme vztah ke svým emocím a kapacitu je prožívat? Na jakých základech stojí naše osobnost? Jaký máme vztah ke změně, k prázdnotě, ke smrti? A co naše důvěra a pocit bezpečí? Jsou podmíněné a nebo esenční?

Každý, i sebemenší krůček se počítá. Mě osobně krize vždy pomáhají si více vážit toho, co mám. Od toho nejzákladnějšího, jako je mé tělo, dech, čas, životní energie, vztah s tím, co mě přesahuje. Na to jsem většinou úplně zapomněl a nevnímal to, když jsem byl “bohatý, zadaný, zaneprázdněný”. 

Taky jsem poznal hodnotu a důležitost rodiny, přátelství, společenství. Uměl jsem být tak slepý, necitlivý a sobecký. Nebýt “krizí”, byl bych pořád.

To zatím nejcennější, k čemu jsem skrze nulový bod dozrál je vědomí tady toho všeho – sebe. Vědomí, uvnitř kterého se to všechno odehrává. Je to nevyčerpatelný zdroj lásky a trpělivosti, díky kterému je úplně všechno, i to nepříjemné, příležitostí milovat, být laskavý, přítomný i odvážný více, ne méně. 

Mohl bych k tomu tématu psát mnoho, ale zajímá mě teď spíše, jestli třeba také procházíte nulovým bodem, třebaže jen v nějaké oblasti svého života. Znáte to? Jak to zvládáte? Spíš se topíte a nebo klidně proplouváte? Reagujete a nebo transformujete?

Měli byste zájem o online podpůrnou skupinu, díky které byste v tom nemuseli být sami?

Mám teď také prostor pro nové klienty na konzultaci či terapii. Také jsem letos rozšířil své služby o channeling – skrze který můžete získat odpovědi na své otázky či témata. Channeling je pro mě jeden z hlavních darů, fungující stejně jako GPS v noci v mlze. I přesto že cesta není vidět, vím že tam je, a jaký může být další krok.

S Láskou,

Libor Váňa