Často jsem se cítil tak sám. Zároveň jsem neuměl vůbec vydržet v klidu, jen tak, sám se sebou. Vždy jsem potřeboval alespoň puštěnou televizi, neustále něco kontrolovat, nebo dělat. Chvíle uvolnění jsem zažíval jen dočasně po nějakém extrémním, nebo silném zážitku.

Nevěděl jsem, že to jde i jinak, a tak jsem se pořád snažil. Ať už to byl sport, alkohol, drogy, rychlá jízda, orgasmus, workoholismus, později také seberozvojové a spirituální techniky a praxe. Neklid a napětí byli stále přítomní, v průběhu života jsem jen měnil únikové strategie a kompenzace a ještě k tomu nafukoval svoje ego. Změna ale byla vždycky jen dočasná, nebo podmíněná.

Moje cesta ke klidu, pomalosti a jemnosti nebyla vůbec snadná, krátká, ani bezchybná. Neznal jsem ji. Hledal jsem totiž něco a měl jsem o tom nějakou představu, hledal jsem nějaký stav, který můžu dosáhnout, který můžu mít, vlastnit, ovládat. Nevěděl jsem, že právě skrze snahu, tlak a rychlost mi to všechno uniká. Snažil jsem se dělat život, místo toho, abych mu v sobě jen postupně uvolnil prostor. Nevěděl jsem, že tím stavem můžu být.

Jednou z nejúčinnějších medicín na většinu duševních neuróz, poruch, traumat, stejně jako zázračným lékem na nenaplněné, nebo nefunkční vztahy (i ten se sebou) je prosté zpomalení. Zpomalení přináší jemnost a jemnost uvolnění, klid a naplnění.

Například pomalé a jemné milovaní je opravdu mnohem lepší a více naplňující. Je možné si přitom dokonce všimnout, že je vedle vás přítomná i jiná živá bytost, ne jen tělo, povinnost, nebo prostředek uspokojení. Příkladů je možné najít mnoho. 

Je možné si také postupně všimnout a začít skutečně vnímat, že i ty jsi živá bytost, ne jen stroj, nebo kus hmoty, který nějakou evoluční náhodou začal myslet. Máš své potřeby, pocity a jsi dokonce mnohem víc, než si teď třeba vůbec dokážeš představit. Celý vesmír v sobě můžeš najít. Můžeš v sobě najít také příčiny svého neklidu.

Uvolnit příčiny neklidu je opravdu mnohem lepší, než se pořád dokola snažit klidu dosáhnout, jakkoli.

Libor Váňa