Naplněný život, láskyplné vztahy, lehkost, štěstí, hojnost, tak nějak vědomě či nevědomě si to asi taky přeješ. Proč to ale nejde, proč se to neděje i když se snažíš? Nebo, proč se to vždy pokazí nebo změní, když už je vytoužený cíl na dosah? Proč si tě lidé neváží, i když pro ně děláš první poslední? Proč děláš práci, která tě nenaplňuje, možná i za málo peněz, nebo naopak makáš od rána do večera, peníze máš, ale nemáš vůbec čas na své blízké, své sny, na sebe už vůbec ne, život je jen běh od povinnosti k další povinnosti. Mohl bych pokračovat.
Nebudeme hledat viníka, ale podíváme se rovnou do mechaniky vnitřního světa a to konkrétně na to, jak vznikají prvotní traumata, kvůli kterým je tvoje realita jiná, než by sis přál(a), nebo než si zasloužíš, bez ohledu na to, jak moc se snažíš. Podíváme se, kde se z tvého života vytratila lehkost a jak si můžeš vzít svůj život zpět do svých rukou.
Je docela obvyklé, že tvý rodiče vůbec nevěděli, že můžou být sami sebou. Že můžou mít a respektovat vlastní pocity, vlastní názor, vlastní, jedinečné vnímání světa. Nevěděli, že můžou svoji jedinečnost projevovat a že jsou úplně v pořádku takoví, jací jsou, že se nemusí o nic snažit, že se nemusí nikam hnát. Nejspíš taky nevěděli, že mají uvnitř sebe neomezený Zdroj, tedy že nepotřebují ke skutečnému naplnění a štěstí nic vnějšího. Možná, že to nevěděli ani jejich rodiče, ani nikdo z těch lidí, mezi kterými jste vyrůstali. No a samozřejmě, že to, co nevíme, nemůžeme ani nikomu předat. Tak si běžně lidé předávají nevědomost.
Když v takovém prostředí vyrůstáš, projevuje se to obvykle tak, že tvý blízcí neočekávají, že budeš sám(a) sebou, jedinečným, plnohodnotným, svobodným, zázračným projevem života, ale často nevědomě očekávají, že např. budeš jejich “štěstí” a že zaplníš to prázdné místo v jejich nitru. Očekávají, že dáš jejich životu smysl, protože např. být matkou nebo otcem je lepší, než vůbec nevědět, kdo jsi. Jiní si tě pořídí, aby vyhověli svým rodičům, kteří chtějí vnoučata, nebo aby starší sourozenec nebyl sám, nebo jako pomocníka, pro jiné jsi dědicem, pro některé nechtěný omyl, další očekávají, že budeš nejlepší (student, fotbalista, právník, muzikant, doplň si sám). Každý to má trochu jinak. Následky této nevědomosti jsou ale v principu velmi podobné.
Při vstupu do fyzické existence, přijímáš prostřednictvím DNA kompletní plán toho, jak bude vypadat a fungovat tvé tělo, a už od prenatálního stavu se do tebe zapisují také všechny tyto očekávání a představy tvých rodičů. Jako dítě si s tím většinou starosti neděláš a pokud ano, tak jsou tvé možnosti toho, jak to komunikovat, vymezit se vůči tomu, nebo jak obhájit svoji jedinečnost dost omezené (úsměv, pláč, vztek, zdraví, nemoc..). Vlastně jsi vůči tomuto formování a vlivům docela bezmocný(á).
Jelikož jsi ale geniálním projevem přírody a neomezeného Zdroje, tak máš k dispozici mnoho různých obranných mechanismů a strategií, které ti pomáhají toto “bezmocné” období přežít. Jedním z těch nejčastějších je vytěsnění vzpomínek, zapomenutí.
Už během tvého pobytu v děloze, s postupným vývojem tvých smyslů, přijímáš, cítíš a ukládáš do svého DNA více a více informací o tom, jaký tenhle svět je. Působí na tebe nejen všechny pocity a fyzické i psychické stavy tvé matky, různé vlivy okolí, vibrace, zvuky…ale působí na tebe také např. i celé magnetické pole naší sluneční soustavy, postavení Země vůči Slunci, atd., atd. To všechno dohromady utváří a jako sudičky předurčuje, jaký budeš, jaký bude tvůj život, všechny tvé dary i limity.
Velkou výzvou a událostí, která tě formuje na celý život je také porod, ostatně jako celé dětství, nejvíce ta část, kdy ještě zcela závisí tvé přežití na tvých blízkých.
Proto si toto období nepamatuješ, alespoň ne vědomě.
Je normální si myslet, že když si to nepamatuješ, nevíš o tom, tak je to jako by se to ani nestalo. Ostatně, kdo na to má v dnešní době vůbec čas se něčím takovým zabývat. To, že je tvá pozornost primárně obrácená do vnějšího světa je následkem další, velmi účinné strategie – potlačení či vytěsnění prožitků a emocí.
Jako lidská bytost jsi od mala prožíval celou škálu různých emocí a pocitů. Mnoho z nich ale nebylo dovolených, žádoucích, nebo přijímaných, některé byly málo, jiné zase moc, za některé tě dokonce trestali. Některé byly pro tvůj nervový systém a celkovou kapacitu natolik intenzivní, že došlo až k odpojení určité škály, nebo schopnosti prožívat, cítit. Ty emoce (energie, náboje, napětí), které jsi nebyl schopný v tu chvíli zpracovat, vyjádřit, nechat projít, uvolnit, byly vytěsněny a uloženy ke zpracování na později. Toto nezpracované napětí je mimo jiné hlavní příčinou tvého neklidu, neschopnosti se soustředit, neschopnosti vnímat a prožívat své tělo (jednoduše v něm uvolněně spočinout) a také hlavní příčinou všech tvých nemocí. Toto vnitřní trauma je také příčinou všech tvých závislostí, konfliktů a také většinou motivuje tvé rozhodování i konání. Nic, co tvoříš z tohoto zraněného místa, neklidu, z tlaku, ti nepřinese očekávané naplnění. O tom si ale více řekneme později.
Po narození začneš vše naplno vnímat a zažívat skrze fyzické tělo a také začneš po přestřižení pupeční šňůry zažívat naprosto jedinečnou zkušenost oddělenosti. Oddělenost je ve skutečnosti iluze, protože oddělení od Zdroje není možné. Pořád jsi součástí Zdroje a to i když se iluze, způsobená ztotožněním se s fyzickými smysly a zápisy (programy) ve tvé DNA, zdá být tak reálná. Zažívat oddělenost je výjimečná a velmi cenná zkušenost. Bytí člověkem může být ta nejvíce spirituální, mistrovská zkušenost. Branou k mistrovství je přítomnost. Přítomnost vždy obsahuje vše. Tvou aktivací je uvědomění existence Zdroje, kterého jsi součástí. Ty, jsi tím zdrojem, který vytváří i prožívá svoji realitu. To, co jsi doposud považoval(a) za své já (fyzické tělo, emoce, myšlenky) je nyní tvým Avatarem.
Každý, kdo nyní prochází aktivací má jinou výchozí pozici, v tom je tato hra opravdu jedinečná. Přijetím těchto informací a uvědoměním Zdroje to vše začíná.
Právě jsi získal(a) svého Avatara. Gratuluji. Není teď důležité, jak ti říkají, kolik ti je let, jestli jsi muž nebo žena, to všechno budeš postupně vnímat z nové perspektivy. Pro začátek ti bude stačit otázka: “Víš, KDO OPRAVDU JSI?”.
O vzniku tvého základního otisku (DNA) a traumatu (nezpracované prožitky), kterým je formována tvá osobnost, tvůj charakter, vlastnosti a schopnosti tvého Avatara, jsme si už něco málo řekli. Postupně se budeš dozvídat více a všechno bude jasnější. Buď prosím trpělivý(á).
Nyní tě čeká rozhodnutí, VOLBA. Možná první, skutečně důležité rozhodnutí ve tvém životě. Můžeš si vybrat zapomenutí a dál pokračovat životem, tak jako doposud. Máš na to právo a je to tak úplně v pořádku.
Druhou možností je přijetí zodpovědnosti za svůj život. Je to rozhodnutí vydat se na cestu sebepoznání a odevzdání se Zdroji. Tu první možnost už znáš. Ta druhá tě pravděpodobně připraví o tvé iluze, představy a domnělé jistoty. Můžeš očekávat, že se rozpadne mnohé z toho, čeho se teď držíš. Nejspíš budeš muset čelit svým nejhlubším strachům a někdy se budeš muset dokázat vzdát i toho, co nejvíc miluješ.
Na této cestě poznáš svého Avatara, bude stále s tebou, bude tvým nejlepším přítelem i výzvou zároveň. Tato cesta bude cestou odevzdání se Pravdě, Svobodě, Lásce a také cestou naplnění tvého nejvyššího potenciálu. Na této cestě bude srdce tvým průvodcem a přítomnost tvým učitelem. Seznámíš se mnohými dalšími Avatary a získáš možnost zjistit, kdo skutečně jsi.
Chceš vědět víc?
Cítíš, že s Tebou tento text rezonuje? Chceš poznat lépe sama sebe (svého Avatara)?
