To jediné co máme…

To jediné co ve svém životě máme, a i to jen na určitý čas, jsme my sami. Je na nás, jestli se rozhodneme to přijmout jako vzácný dar a mít se rádi a nebo jestli s tím budeme bojovat, či to odmítat.

Prázdné místo uvnitř, naši odmítnutou přirozenost, není možné trvale zaplnit ničím z venku. Pokoušel jsem se o to, snažil jsem se to zaplnit vším možným – skrz vztahy, prací, zážitky, jídlem i spiritualitou. Snažil jsem se o to i tím, že jsem sebou zaplňoval prázdná místa v druhých. Nefungovalo to. Bolelo to, trpěl jsem, dokola jsem získával a ztrácel, pořád jsem něco hledal, pořád to nebylo dost, pořád jsem musel něco měnit, nebo s něčím bojovat.

Nevěděl jsem, jak jednoduché to může být, nevěděl jsem, že trvalé štěstí a naplnění může přijít prostě skrze přijetí toho kdo jsem, že jsem a toho jaký jsem. Že můžu být sám sobě nejlepším přítelem, že sebe mám pořád s sebou, že se můžu mít rád, oceňovat se, milovat se, těšit se, chválit se, hájit své hranice, naplňovat své potřeby, odpouštět, respektovat se, darovat si vše co potřebuji, být k sobě laskavý i trpělivý…

a že to vše můžu také sdílet.

Děkuji i za to, že vás mohu milovat, bezpodmínečně, takové, jací jste, to je to, kdy se cítím nejvíce živý, to je to, kdy se esence stává životem a život vším.

V hluboké vděčnosti, Libor

autor: | 17. 2. 2021 | Články, Jednohubky, Sebepoznání

Najdeš mě také na sociálních sítích:

 Další příspěvky v kategorii:

NEJISTOTA

NEJISTOTA

postupně, den za dnem, sestupuji hlouběji do své bytosti. Sestupuji hlouběji do svého těla, objevuji nové jeskyně, i dna. Ani život v kvetoucí rajské zahradě nebyl úplně mírumilovný, dokud se někde z hlubiny ozýval tichý hlásek. Hlas (vibrace) tak mocný, že dokázal...

Bojím se, ozývalo se z mého nitra…

Bojím se, ozývalo se z mého nitra…

Bojím se, ozývalo se tiše z mého nitra... Cítím to až v kostech, tentokrát v nohou. Dnes se odkryla další vrstva a během toho, co se tiše uvolňuji v integraci, mi přichází inspirace psát.  Nejprve se to ohlásilo ve snech, kde jsem z obrovské hlubiny, tak akorát velkým...