Přítomnost někdy bolí, je zdánlivě nudná, prázdná, nezajímavá, a to hlavně tehdy, pokud jsme ztratili kontakt s našim tělem, srdcem a uvízli jsme v hlavě. “Ještě tohle stihnu, tohle zařídím, udělám, vymyslím, tomu pomůžu, tamto vylepším…a až splním všechny ty úkoly, tak budu konečně šťastný, uvolněný, v klidu, všichni budou nadšení a já budu mít konečně zaslouženou hodnotu.” Bohužel, takhle to nefunguje. 

Vzpomínám na jednu situaci, která ve mě kdesi hluboko zůstala a přinesla mi cenný vhled. Seděl jsem tehdy s mým tátou na lavičce na zahradě a vnímal jsem velké ticho, z dálky jen klidné šumění potoka, listy na stromech a stébla trávy se laskavě třepotaly, jako by mi přátelsky mávali a vítali mě. Bylo to naplňující, nic tam nechybělo a ten pocit jsem proměnil do slov: “tady je takový klid”. Odpověď mého táty mi přinesla vhled. “Tady je to tak pořád, každý den, i když jsi byl ve své kanceláři, honil se za penězi, za svými vizemi, dobýval svět, pořád to tady bylo.”

Nešlo tehdy vlastně ani tak o to, že kdybych pořád jen seděl na lavičce na zahradě a nepodnikal, tak že by mi bylo dobře. Dotklo se mě to hlouběji. Uviděl jsem, že pod tím vším chtěním, vznikáním, zanikáním, dosahováním, usilováním, je ten klid stále přítomný, zcela nezávislý na tom, kde jsme, kdo jsme, co máme, nebo mít můžeme “až…”. Byly to i dlouhé roky, kdy jsem na to klidné místo v sobě úplně zapomněl, ztratil s ním kontakt.

Proč je vlastně tak těžké vidět, co všechno už máme? Kde se ztratil klid, naplnění, vděčnost kvetoucí z přítomnosti, z Bytí, z možnosti dýchat? Co nás vlastně tlačí k tomu chtít pořád víc, líp, mít to jinak?

Naší podstatou je ticho, klid, naplňující prázdnota, jemnost, kvality, kterými můžeme pojmenovat náš vnitřní Zdroj. V minulosti jsme na to už mnohokrát zapomněli. Díky hromadění různých zkušeností a přirozené touze žít jsme jako jednotlivci, i jako lidstvo vytvořili mnoho různých vrstev a struktur, kterými jsme se od naplňující přítomnosti Zdroje a od kontaktu s našim srdcem zdánlivě oddělili.

Energie v našich tělech často neproudí přirozeně, volně, ale člověk si to většinou vůbec neuvědomuje, protože ani neví, že může, nebo taky neví, že by se mohl prožívat jinak, protože k zablokování došlo už velmi dávno a uvolněný stav vlastně třeba vůbec nezná. Když obrátíte pozornost zpět z vnějšího světa ke svému tělu, do svého těla, tak je obvykle možné vnímat mnoho různých napětí, bolestí, tlaků, pohnutek, je to spíš neklidné, než klidné. Proč se tím tedy zabývat?

A co kdyby jste zjistili, že je to cesta ven z vašich problémů, ze “začarovaného kruhu”, cesta zpět do rovnováhy, do přítomnosti, cesta z nedostatku k dostatku, přímá cesta k vašemu Zdroji?

Není tomu zase tak dávno, co jsem sám žil v iluzi, že Zdroj je nějaký zázračný prostor nekonečné hojnosti, potěšení, uspokojení, že když toho dosáhnu, tak budu mít najednou všechno o čem jsem snil. Usiloval jsem o to, snažil jsem se Zdroj (tuto představu) napodobit všemožnými způsoby, hodně jsem se srovnával se všemi, kteří vypadali, jako by to už všechno měli, ale pořád mi to nějak proklouzávalo mezi prsty. Bylo to, jako bych byl vždy o krok napřed, nebo o krok pozadu. Často nespokojený a neklidný. Bylo to totiž pořád někde mimo mě – buď v budoucnosti “až bude něco” a nebo v představě, jaké by to teď mělo být.

Co je tedy ten Zdroj? Jak se s ním spojit? Jak najít klid?

Pokud připustíme, že všechno pochází ze Zdroje, všechno je Zdrojem a Zdroj je vším, tak můžeme dojít k poznání, že kontakt naší pozornosti s jakýmkoli vjemem v těle je spojení se Zdrojem. I když je to bolest, je to pořád Zdroj. Energie potřebuje volně proudit, Zdroj je ve své podstatě svobodný. Pokud vnímáme bolest, napětí, stažení, úzkost, vzdor, tak jsme objevili místa, která nejvíce potřebují naši lásku, pozornost, přijetí, uvolnění. Jsou to vždy určité bloky v našem systému, které způsobují nerovnováhu v celém životě. Život sám o sobě je prosperující, nekonečná Hojnost, o tu není potřeba usilovat, není potřeba ji tvořit, dosahovat. Abychom však tuto prosperitu, klid, naplnění, svobodu, pravdu mohli zažívat, je nezbytné uvolnit a propustit naše falešné, omezující přesvědčení, iluze a bloky.

Vědomý kontakt se svým vnitřním prostorem je přímá cesta k naplnění, rovnováze a schopnosti rozpoznání, co je pro nás osobně skutečně důležité, prospěšné a co není. Jsou tam odpovědi na všechny tvé otázky, řešení tvých vztahů, práce, peněz, bydlení i závislostí. 

Pokud se chceš v tomto prostoru lépe zorientovat, uvolnit své bloky, spojit se se Zdrojem a otevřít se životu, ale nevíš jak na to, tak si o tom můžeme spolu popovídat, je to moje práce.

Mé individuální služby najdeš ZDE.