Viděl jsem ho plakat. Jeho, váženého,
ve své vševědoucnosti, všudypřítomnosti,
neomezeně mocného, nekonečně existujícího.
Plakal, protože byl sám.
Plakal, protože viděl, že ho nikdo nevidí.
Plakal, protože nemohl milovat;
protože nemohl být smutný.
Ukápla mu slza a ve stejnou chvíli
naplnila všechny oceány.
Ucítil její chuť a uviděl,
že už není sám.
Na hladině také uviděl
svoji zranitelnost.
Tam někde, se zrodil
život.
