Tak moc se snažím a nikdo to nevidí, neocení. Všechno zařídím, uklidím, nachystám, uvařím, na všechny myslím, o všechny pečuji, všechny miluji a co z toho? Berou to jako samozřejmost! Obětuji pro ně svůj čas, své štěstí, své zdraví, přizpůsobuji se, jenom proto, aby se měli dobře, ale oni pro mě nehnou ani prstem, ani nepoděkují. Vůbec si mě neváží!? Chtějí mě jenom využít?!
Mají mě vůbec rádi? Aspoň trošku? Měla bych se víc snažit? A nebo se mám na všechno vys..kašlat?!
Nádech, výdech…nádech, výdech…
náádech, výýýdech…
Jestli chceš, polož si na chvíli ruce na srdce a jen ho tiše vnímej.
Nejsi sama. Je tady také země, pevná opora, jste spojení přitažlivostí a gravitací její lásky a péče. Podpírá tvé tělo.
Nejsi sama, máš také sebe, a to je to nejdůležitější i nejcennější, co máš vždy a všude s sebou.
Jestli chceš, řekni si tiše, v duchu, nebo nahlas: „Mé drahé nitro, má milovaná citlivosti a jemnosti, jsem tady pro tebe a upřímně děkuji, že mi o sobě dáváš svými pocity vědět.
Oceňuji tvoji sílu, vytrvalost, výdrž i obětavost, oceňuji všechno, co pro mě děláš, oceňuji, že tady jsi, a že hlavně i díky tobě můžu být sama sebou.
Ráda bych se ti s něčím svěřila. Někdy sama sobě úplně nerozumím, cítím se zmatená, unavená, nebo je toho na mě prostě moc. Když se to děje, tak na tebe zapomínám a někdy se chovám i necitlivě. Mrzí mě to, nezasloužíš si to, jsi pro mě to nejdůležitější a mrzí mě taky, že někdy dělám chyby. Omlouvám se.
Přeji si, abychom byli spolu více. Chci tě milovat, vnímat, být s tebou, i když se třeba zlobíš, i když jsi smutná, divoká, nebo i když se ti něco nelíbí a dáváš mi to najevo odtažením, mlčením, nebo vzdorem. Chci se naučit tě respektovat a být ti vždy na blízku, být ti vždy oporou.
Moc bych si přála být ti, svému nitru, co nejvíce laskavým a milujícím rodičem, partnerem, společníkem, nejlepším přítelem.
Už jsem dospělá, a proto mám různé možnosti, jak se vzdělávat, jak se léčit a inspirovat, abych sama sobě, i tobě lépe porozuměla a abych se také naučila lépe komunikovat. Mám i své vlastní peníze a můžu je do sebe investovat, jsem mnohem důležitější než všechno ostatní. Vím, že když budu nejprve spokojená já, tak nám všem pak bude taky lépe.
Ty se o nic starat nemusíš, nemusíš se snažit, nemusíš se měnit. Jsem tady pro tebe, miluji tě a moc si přeji, abychom společně, pomalu a jemně, objevovali naši přirozenou krásu a lásku.
Už nikdy nemusím být sama, protože mám sebe.
S láskou od průvodce,
Libor Váňa
