tiše v sobě nechej všechno doznít. Do tvého života vstoupila milost. Nemusíš dělat nic, nedělej nic.

Jakmile jednou pravda do života, do nějaké oblasti či tématu vstoupí, přinese své světlo, vyjasní něco, tak už to nejde vzít zpět. Je možné zkoušet utíkat, schovávat se, popírat, vytěsňovat, odkládat, vzdorovat, vztekat se, stěžovat si, nebo dokonce lhát, ale nepomůže to. Nejde to urychlit, ani vrátit zpět.

I když se pravda někdy může zdát stejná jako smrt, věz, že vždy přináší jen to nejlepší, zcela čistě i bezbolestně.

To vše okolo, příběh, interpretace, emoce, důvody i argumenty jsou ta iluze, které se stačí pustit, a to i když nevíš, jaké to bude bez toho, co jsi znal.

Je to jako s ohňem, když přestaneš přikládat, nepřestane hořet hned, žhne, plápolá, praská, možná i pálí. Je to jeho kvalita, vlastnost, přirozenost, tu nezměníš ani když se budeš snažit sebevíc.

Když jen tiše pozoruješ, postupně, klidně, bez úsilí, zcela v míru spálí vše, co je nachystáno, aby odešlo. Když s ním nebojuješ, všimneš si světla i tepla, které bezpodmínečně dává. Když se pak zaposloucháš, až všechno utichne, z popela vykvete to, na co jsi tak dlouho čekal, ve skrytu duše si přál.

Libor Váňa