jsou naši důležití pomocníci.
Pokaždé, když zažíváme úzkost, tak nás duše skrze prožitek emocionální a nebo fyzický upozorňuje na to, kde jsme svázaní a nebo jinak omezení falešnými přesvědčeními, iluzemi a nebo různými traumatickými otisky zapsanými v našem nervovém systému, které jsou obvykle spojeny s nábojem zaseklé energie.
Náš život, práce, vztah, jakýkoli projev v daném tématu je prostě přiškrcený, nebo zakázaný, a energie nemůže volně procházet. Tělo somatizuje, abychom si toho všimli a mohli se více v životě uvolnit, osvobodit. Může to být jak v rovině materiální, tak v rovině duchovní.
Duše je svobodná, nepodmíněná a dává nám tak najevo, kde už je pro nás nachystáno něco nového, něco lepšího. I když si to teď ještě třeba neumíš ani představit, nebo si nevěříš, že bys to mohl(a) taky mít, nebo zažívat, tvoje duše žádné takové pochybnosti nemá a ví nejlépe, co potřebuješ.
Úzkost nevyřešíš tlakem, sebeobviňováním, ani větší snahou. Naopak, je to o přivedení láskyplné pozornosti a uvolnění na to správné místo. Můžeš se při tom o sobě mnohé dozvědět a naučit, můžeš se tak stát dospělejším, zralejším, moudřejším. Život totiž není o tom mít vše, být vším, dělat vše. Umění života je o schopnosti lehce rozlišovat, co je pro nás prospěšné a co není (bez ohledu na podobu či zdání).
DEPRESE nás naopak upozorňuje na to, že, nebo kde, je naše energie příliš rozptýlená, zaměřená ven, „ulítnutá“, na to, že jsme ztratili sebe někde venku, v něčem, v někom. Skrze depresi nás duše vede zpět k sobě, léčí nás, pomáhá nám, říká nám zpomal, zastav se, přehodnoť, nech v sobě umřít to vše staré, co už nejsi, co už dále nepotřebuješ. Ztlačuje nás zpět k sobě, mění náš tvar, přesvědčení, transformuje nás.
Pokud si nejsme vědomí toho, že je deprese projevem milosti, důležitý léčivý proces, velká pomoc od našeho vyššího Já, tak to může být i velmi traumatický či dlouhotrvající proces. Čím více se tomu totiž bráníš, tím déle to trvá. Ten proces musí být dokončen, jinak nezmizí.
Když spolupracuješ, přijímáš změnu, rozumíš procesu, tak může být i deprese velmi příjemným časem odpočinku a dočerpání nové inspirace a energie. Potlačování, vyhýbání, drogy, medicíny či jiné útěky nejsou dlouhodobým řešením.
Nemusíš na to být sám/sama. Všechno, co se v našem životě děje, nám přišlo pomoci v našem vývoji, v tom, jak být více sama sebou, jak žít v lehkosti i v lásce. Ty sám jsi tou láskou, stejně jako ty sám se převlékáš do úzkosti či deprese, aby sis to připomenul.
Libor Váňa
