KÉŽ BY TO NĚKDO VIDĚL

Kéž by někdo viděl a ocenil, co všechno pro druhé dělám, jak náročné to je, jak moc obětavé, jak samozřejmé, že kvůli tomu dávám na stranu i své vlastní potřeby,  někdy i zdraví.

Přála bych si, aby se tak ke mě chovali i oni, ale oni to pořád nechápou, pořád to nevidí, pořád ještě to nedokážou ocenit. Asi se málo snažím, nebo jsem špatná? Sice už padám únavou, ale možná přece jen kdybych ještě něco stihla, tak už si možná všimnou a všechno se změní.

Dobrý pocit nepřichází. Když se ale snažím a obětuji, tak je to v tu chvíli lepší, než ten špatný pocit pod tím. Co je to? Je to jen návyk? Nebo je to jen strach, že by se na mě mohl někdo zlobit, nebo mi něco vyčítat?

Ano, je to jen návyk, vnitřní otisk, minulost, která se dokola připomíná a opakuje, aby už mohla být konečně propuštěna, nikoli proto, že by s tebou bylo cokoli špatně. Jsi úplně v pořádku a tvá opravdová hodnota není ve skutečnosti vůbec podmíněna tím, co děláš, kolik toho děláš, jak to děláš, ani tím, co si o tobě myslí druzí.

Je to o tvém vztahu k sobě. Ty jsi ta nejdůležitější ve svém životě, na tobě záleží nejvíce, bez tebe, tady skutečně nemůžeš být ani pro druhé.

Být viděna a uznána je tvá vnitřní touha po spojení se svým nitrem, se svým citem, svojí zranitelností, se svou hodnotou, se svým Zdrojem. Není to o snaze, ale o zaměření pozornosti správným směrem. Není to nikým podmíněno, můžeš si o tom rozhodnout sama, když to víš.

I lidé okolo tebe mají podobné vnitřní otisky, také mají minulost, která je formovala, dost možná také nevnímají svoji skutečnou hodnotu a možná se také cítí podobně nevidění a touží po přijetí a ocenění, třeba jen jiným způsobem. Za to ty nemůžeš, není to tvá odpovědnost, to je jejich.

Když překračuješ své hranice, tak nepomáháš ani sobě, ani jim. Tím se jen opakuje minulost. Teď už to víš a proto se už nemusíš snažit změnit druhé a nebo se více zavděčit. Teď už můžeš pokračovat s klidem a vědomím, že jsi úplně v pořádku taková, jaká jsi. Můžeš si teď začít více všímat, jak úžasná jsi, jak velké máš srdce a můžeš se učit s každým nádechem o kousek více vidět sama sebe, o něco více vnímat a respektovat své hranice.

To je celé, ten největší dar, který sobě i druhým můžeš dát jsi Ty.

S láskou od průvodce, Libor

autor: | 18. 12. 2022 | Články

Máte nějaké vlastní téma, nebo životní situaci, ve které byste se chtěli lépe zorientovat a nebo ji pochopit, přijmout, uvolnit? Rádi byste se spojili s vnitřním Zdrojem, našli rovnováhu a nebo konečně našli řešení opakujících se problémů ve vztazích, nebo jakékoli jiné oblasti? Můžete využít některou z mých individuálních služeb, které najdete ZDE.

Najdete mě také na sociálních sítích:

 Další příspěvky v kategorii:

NASLOUCHEJ SVÉMU NITRU

NASLOUCHEJ SVÉMU NITRU

Na jaře letošního roku jsem se rozhodl prohloubit své profesní dovednosti a tentokrát jsem zvolil Channeling. Rád se učím od těch nejlepších a tak jsem si vybral kurz od Joy Kahn, ženy mého nejoblíbenějšího učitele Matta Kahna.  Proč channeling? A co to vlastně je?...

DEN A NOC NAŠEHO VĚDOMÍ

DEN A NOC NAŠEHO VĚDOMÍ

Znáte ten pocit, když se ráno probudíte do tmy? Nemyslím tím tmu noci, ani absenci denního světla, ale tmu duše, která ještě spí, nevědoma si své skutečné podstaty. Můžeme být obklopení spoustou věcí, majetkem, lidmi, vjemy, máme chytré telefony s internetem, ale...

SVÍTÁNÍ

SVÍTÁNÍ

Skrze okno letadla jsem z výše pozoroval, jak přichází nový den. Pomalu svítá, polovina oblohy ještě spí, jako černá noc, a ta druhá, na obzoru, probouzí se. To je podívaná.   Den a noc, dvě tváře života, v jednotě se převalující jedna přes druhou tam, kde není konce,...