Život je pro mě velké mysterium. Umí být nejlepším přítelem, laskavým průvodcem i podporou, stejně jako tvrdým soupeřem či trýznitelem. Umí všechno a je všude. Pořád mě překvapuje, jakými způsoby ke mě promlouvá, co všechno mi píše, a ukazuje, když naslouchám a učím se mu důvěřovat. Již mnoho let aktivně zpomaluji a krok za krokem uvolňuji kontrolu, stejně jako tříbím schopnost bdělosti i rozlišování. Vede mě k celistvosti, to je jeho přirozenost.

Celistvost si někdy představuji jako pomyslný kruh, který obsahuje vše. Nic není lepší, nic není horší. Nahoře i dole je pořád uprostřed. Vlastně i ten kruh je jen součástí.

Před nedávnem jsem dostal možnost zasadit 400 stromků do velkého kruhu, na zelené louce. Je to jako malování velkého, živého obrazu v prostoru, nešlo to odmítnout. Přineslo mi to velké učení, zkušenosti i poznání.

Jedním z těch učení byla stará cesta, skrytá pod povrchem. Navážka škváry, která v minulosti sloužila svému účelu jako cesta nyní nekompromisně na dvou místech protínala vznikající kruh stromů a bránila v jeho dokončení. Uviděl jsem v tom krásné podobenství vnitřního světa. Ta cesta je přesně jako soubor starých přesvědčení, životních strategií, traumat, obran, které dříve sloužily, ale dnes už životu brání. 

Různé, vnitřní, často skryté otisky (cesty, návyky) v sobě máme všichni. Formují naši osobnost, naše vztahy, ovlivňují celou naši realitu, především to, jak ji a sebe vnímáme. 

Některé otisky jsou prospěšné i důležité, jiné mohou být i velmi destruktivní, manipulativní, zkreslené, především ty, které se týkají naší povýšenosti či bezmoci, nehodnoty, špatnosti, a také ty, díky kterým vnímáme sebe, lidi, i svět jen jako “produkt”, jako neživé, možná i nepřátelské či nebezpečné, chladné místo. Další strategie, jako třeba tlak na výkon, na vzhled, kontrola, nebo touha po přijetí či uznání z venku taky stojí za starou bačkoru. Nic opravdu dobrého to nepřináší, krom soucitu a moudrosti.

Bylo lákavé a zdánlivě jednodušší to ignorovat, “nevidět”, do té škváry stromky prostě zasadit a odškrtnout si splněný úkol. Proč si přidávat práci navíc a zabývat se tím, co je pod povrchem? 

I když to nemusí být vidět, pod povrchem jsou ukryty příčiny všeho, co se ve tvém životě děje, případně neděje. Člověk se může od rána do večera snažit, dělat vše správně, jako druzí, ale “na škváře” dobré plody, ani stromky prostě nevyrostou.

Ani mě se do toho vůbec nechtělo. Byl jsem na to sám a mrazy se blížily velmi rychle. Odkopat to, odvést a navést místo toho hlínu by byla práce minimálně na týden. Čas jsem na to neměl. 

Šel jsem na to chytře. Zavolali jsme chlapíka s bagrem, který to zvládl za hodinu a půl, mimo to ještě srovnal zahradu a vykopal velké díry na další stromy. Měl jsem z toho takovou radost, dělalo mi to tak dobře, že jsem si dovolil netrápit se s tím sám, jako bych to jistě udělal v minulosti. Ve finále to vyšlo i super levně.

Smál jsem se, že ten bagr je jako dobrý terapeut nebo průvodce. Dokáže ušetřit i roky bloudění, mnoho nedorozumění, či trápení, někdy i během pár hodin. Zasadit stromky do nové hlíny jsem už zvládnul sám, bez bagru by se to ale nestalo.

Pokud cítíte potřebu si popovídat o vašem vlastním vnitřním světě, vlastní vnitřní zahradě či starých cestách uvnitř, můžete se na mě obrátit.

Libor Váňa