Je tomu skoro těžké uvěřit a ještě těžší si to přiznat, kolik vrstev a jemných úrovní může mít kontrola a snaha ovládat, nebo měnit život. Může se dokonce zdát, že to jinak ani nejde, že bychom bez té kontroly umřeli, skončili na ulici, hlady, opuštění, vlastně úplně neexistující. A kdo by dobrovolně chtěl neexistovat?

Je to naše osobnost, ego, složitý komplex návyků, programů a přesvědčení, který na sebe nakládá odpovědnost za naše přežití, štěstí a dostatek. Je to vždy podmíněné, cílené, „něco za něco“, velmi často je to tak automatické, že si to ani neuvědomuješ.

Ego je nepostradatelné, je to naše velmi důležitá součást, která nám umožňuje tady fungovat, něco jako operační systém v počítači nebo v telefonu, bez něho by to prostě nešlo. Nejsi to ale celý Ty. Konec ega není tvůj konec.

I když by si to moc přálo, není v jeho možnostech ani kompetencích, život řídit. Nejde to, je to velká iluze, které každý, dřív nebo později bude čelit. Nejpozději na smrtelné posteli.

Proč tedy duchovní učení mluví o životě bez ega, jako o nejvyšším cíli? Jak to tedy je, když to bez ega nejde?

Problém je pouze v nepochopení. Dosáhnout cíle (i duchovního), se vždy snaží jen ego, je to jeho funkce. Ega se vždy snaží zbavit jen ego, uzdravit ego se vždy snaží jen ego (říká se tomu sekundární hra), ovládat či řídit život se vždy snaží jen ego. Je jedno jak, jestli lopatou, mikroskopem, satelitem, algoritmem, vědou, energií, meditací, kvantováním, léčením, dechem, cvičením, uctíváním, modlením.

Nejde to, tečka.

Od ega je to moc hezké, že se o nás snaží starat, život takhle ale nefunguje. Čím dříve si to dokážeš přiznat, tím dříve ve tvém životě bude vše, co hledáš, vše, čeho jsi se snažil dosáhnout.

Ty už tím totiž jsi. Jsi světlem, jsi životem, jsi Zdrojem, který je projevován skrze tělo, skrze ego. Lidské ego nikdy nemůže pochopit, natož pak řídit to, čehož je projevem. Ty ale můžeš uvidět své ego, všechny jeho snahy a kontrolu a takové, jaké je, ho můžeš prostě jen milovat. Jak? To je právě ten paradox, koán, konec utrpení.

Je jako malé dítě, které tolik touží být velké a mocné jako rodiče, chce být milované, a proto se tak snaží a vymýšlí všelijaké hry, strategie i celé světy. Zaslouží si tvoji lásku, tvoji pozornost, tvou přítomnost. Nic víc není potřeba.

Skze tvoji Lásku a pozornost, stane se tím nejlepším a nejbližším partnerem, zažijete spolu jen to nejlepší. Život ve své čisté podobě.

Libor Váňa