Předem chci zdůraznit, že tento článek není věnovaný tématu 0čk0ván1, ani se v něm nedozvíte žádné teorie o tom, co je správně a nebo špatně. Přesto jsou tato slova věnovaná kolektivnímu tématu, které se týká nás všech.
Víc, víc, víc…víc peněz, víc moci, víc lajků, větší výkon, růst, víc úspěchů, víc jídla, dětí, větší dům, chytřejší mobil, víc lásky, péče, víc pomoci, víc zážitků, víc pravdy, víc pozornosti od partnera, větší osobní růst…Všechno je rychlejší, dostupnější, automatické, ale máme opravdu více času, klidu, uvolnění? Děláme opravdu to, co chceme a známe opravdu naše blízké, sami sebe?
Jakto, že jsme schopni jako lidstvo během pár měsíců tečkovat na celém světě za biliony dolarů, ale nejsme schopni (nebo ochotni) nakrmit hladovějící děti světa, dopřát si vzájemně a všichni společně důstojný život? Proč máme pořád málo, i když žijeme v luxusních domech, všechno máme na dálkové ovládání, naše auta už nemáme ani kde parkovat (ani na cesty už se skoro nevejdou) a denně vyhazujeme spousty kvalitního jídla, které předtím dost možná procestovalo celý svět, než skončilo v naší popelnici? Nechci nikoho moralizovat, hledat viníka, ani tvrdit, že je to špatně. A možná taky, že nežijete v luxusním domě, přebytku a auto nemáte. Jsou to spíše řečnické otázky a klidně na to hned zase zapomeňte. Kdy jste ale naposledy zažívali pocit dostatku, míru, uvolnění?
Musím se vám přiznat, i já jsem použil tu kontroverzní fotku k příspěvku, abych získal více vaší pozornosti. Je to “moderní” a trendy, získávat pozornost tímto způsobem, jsme na to zvyklí, možná i závislí.
Kde se ale bere tato nenasytnost (a její sestra žádostivost), a nejen nenasytnost po tom příjemném, ale také po strachu, dramatu, ovládání, ponižování či omezování druhých? Psychologové by nám nejspíš řekli, že má kořeny v našich dětských traumatech, mudrci a filosofové by asi označili za příčinu lidskou nevědomost, politici nám pro změnu tvrdí, že to nemusíme řešit (zaplatí to někdo jiný) a podle zástupců náboženství je to nejspíš dílo samotného ďábla. Kdo se v tom tedy má vyznat? Podle mě to není potřeba vědět, měnit, řešit, ani o tom diskutovat. Už samotná touha po tom to změnit, najít viníka, řešení nebo chtít mít větší pravdu v těchto tématech než druzí je součástí té stejné nenasytnosti. Možná totiž mají pravdu všichni.
Víte proč je nenasytnost tak silná? Proč ovládá naše osobní životy i celou naši společnost? Protože si ji neuvědomujeme. Je skrytá, běžně o ní vůbec nemluvíme, ani nepřemýšlíme. Je jako černá díra v našem vesmíru, jako program uvnitř systému, někde pod povrchem. Díky tomu si s námi dělá, co chce. Zaslepuje nás, filtruje naše vjemy tak, abychom viděli jen to, co je pro ni žádoucí. Je tak rozšířená, že se zdá, jako by byla naší přirozenou součástí. Snadno se s ní identifikujeme, věříme jejím slibům. Tajně se skrývá v našich přáních a často dokonce i v našich dobrých úmyslech (třeba chránit naše blízké, nebo pomáhat druhým). Nenasytnost/žádostivost se nedá porazit, protože i touha po nežádostivosti může být její neukojitelnou potravou.
Nenasytnost však není špatná, ani dobrá. Když si ji uvědomíme, přijmeme a propustíme, tak může z našeho života prostě odejít. Může se proměnit v dostatek a nebo prostě rozplynout. Její podstata je totiž iluzorní. Když ji uvidíš, zmizí. Na jejím místě zůstane klid, naplňující prázdnota, lehkost, svoboda a také tvořivost, což je její podstata.
Vnímám také, že nám přináší své poselství, učení i moudrost. Ten, kdo dokáže svoji nenasytnost přijmout, propustit či přestat následovat, tak zjistí, že i bez ní jsou vždy všechny naše potřeby naplněny. Odměnou je také méně stresu.
Ta prázdnota, které se nenasytnost tak bojí, není ve skutečnosti prázdná.
Opravdu působivý, symbolický pohled do tohoto tématu je zobrazený ve španělském filmu Díra (El hoyo) z roku 2019. Je to trochu drsný pohled, možná ne pro každého, ale rozhodně žádný laciný či zvrácený horor. Konec je nadějný, poselství bude vyneseno na povrch. Vnímám, že je to tak i v našich životech, stejně jako ve společnosti. Na samotném dně naší nenasytnosti trpělivě čeká čistá, dětská nevinnost a tvořivost.
Přeji všem hodně soucitu, laskavosti i trpělivosti v těchto časech velkých změn.
