Zdrojový otisk: Bylo mi asi 8 let. Jsem nemocný. Jsem úplně vyčerpaný. Nikdo mě nevnímá, nikoho nezajímám. Nemám vůbec možnost, prostor, ani schopnost svůj stav komunikovat, nebo situaci jakkoliv změnit. Sám tomu vlastně úplně nerozumím, jen vím, že mi není dobře.

Nechci jít do školy, cítím se tam pod velkým tlakem, ale není to možné. Jediná omluvitelná možnost je nemoc. Mé tělo onemocní, je to jediná možnost jak se uvolnit.

Strategie přežití – udělat ze sebe slabého a bezmocného. Díky nemoci a velmi nepříjemnému pocitu v těle jsem získal pozornost, zájem, zázemí a péči. Došlo k uvolnění a vzdálení se od zdroje nebezpečí (škola). Žádnou jinou možnost jsem neznal, neměl. 

Nedošlo ale ke změně. Nemohl a neuměl jsem komunikovat své potřeby, a nikdo mi ani nevysvětlil, jak situaci řešit, aby se příště nemusela opakovat. Viníkem byl nějaký neznámý bacil.

Do prostředí, kde jsem byl jen dítě, které musí poslouchat a plnit úkoly pod hrozbou ponížení nebo trestu, jsem se musel vrátit. Dále jsem se učil podávat výkon pod tlakem, za co nejkratší čas. Učil jsem se hodnotu získávat z venku, snahou, úspěchem, pochvalou. Nikdo mě neučil, že má skutečná hodnota nezávisí na vnějších kritériích ani hodnocení.

Vznikla ve mě velká, prázdná díra, skrze kterou jsem snadno ovlivnitelný a nebo skrze ni energii ztrácím v životech druhých.

Vytvořil jsem si hluboký, nevědomý otisk, že není možné mobilizovat svoji energii ke změně, ani komunikovat potřeby. Výkon a “být přijatelný” je důležitější než moje vlastní pocity. Necitlivost mi pomáhá přežít. Nemám žádnou moc nad svým životem. Život je těžký, život je povinnost. Úleva je možná jen za cenu ponížení, selhání, nebo velmi nepříjemného pocitu v těle. Mé hranice a možnosti určuje někdo jiný. Když to vydržím dostatečně dlouho, abych se zhroutil (onemocněl), dostanu za to na chvíli úlevu, pozornost, péči a bezpečí.

Otisk na takto hluboké úrovni funguje zcela autonomně, nezávisle na naší snaze, vzdoru či racionálním uvědomění. Dokola se opakuje v různých životních situacích a oblastech. Obvyklé kompenzační strategie jsou obrovská snaha a kontrola, necitlivost k sobě, nebo k druhým (často zaplacená zdravím) a nebo úplná rezignace a bezmocný, apatický přístup k životu.

Tento otisk je možné ošetřit v kvantové terapii skrze vytvoření nových mentálních map a zápisů v energetickém systému tak, aby se zacelila díra a energie mohla být mobilizována a zdravě projevována.

Díky kvantové terapii je možné:

• Uvolnit a již neopakovat strategii nemoci a nebo bezmoci, kdykoli je potřeba použít energii ke změně, nastavit si hranice, nebo komunikovat své potřeby.
• Vnímat lépe své pocity, důvěřovat svému tělu a respektovat jeho signály.
• Posílit svoji autonomii. Být imunní vůči pocitům a představám, že by tady mohl být někdo, kdo by mě mohl ponížit, posmívat se mi, odmítat mě a nebo trestat.
• Získat možnost realizace svých představ a plánů bez vlivů a očekávání druhých, bez pocitů studu, viny nebo strachu.
• Vnímat, že rychlost není podmínkou ani znamením úspěchu. Vrátit do svého života lehkost, uvolnění a naplnění.
• Přestat se bát chyb, uvolnit rozhodovací paralýzu.
• Mít sám sebe a své potřeby na prvním místě a díky tomu pak také umět vnímat a respektovat potřeby a pocity druhých, kteří na ty své mají úplně stejné právo.

Proč nestačí jen pochopení či analýza problému? Vědět, že máte ucpaný záchod a nebo vám neteče voda je samozřejmě důležitou podmínkou změny. Bez uvolnění příčin a nebo bez nového potrubí se však situace sama nezmění.

Ty sám(sama) jsi tím nejcennějším a nejdůležitějším, od čeho se odvíjí všechno ostatní ve tvém životě. Chceš to tak i prožívat?

Více o kvantové terapii naleznete zde: https://liborvana.cz/sluzby/#terapie

Je možné si domluvit individuální podmínky.

Libor Váňa