Mé nejdražší, milované dítě, strávil jsem mnoho času děláním činností, které nedávají hlubší smysl, stresovalo mě to, ubližovalo mému zdraví, nevnímal jsem u toho sebe, někdy jsem se i ponižoval a měnil svoji životní energii hluboko pod cenou, abych ti mohl pod stromeček koupit dárky. Samozřejmě, že ti budu lhát, že nejsou ode mě, protože to tak dělají všichni okolo. Vlastně jsem se nad tím, ani nad důsledky toho, nikdy pořádně nezamyslel. Chci pro tebe samozřejmě to nejlepší, protože sobě to dát neumím. Když tě vidím, jak se z této lži raduješ, naplňuje mě to, protože já opravdovou radost ve svém těle prožívat neumím, vlastně ani nevím jaké to je, a tak mě uspokojuje, když to alespoň jednou za rok vidím pod stromečkem skrze tebe. Vůbec mi nedochází, že tě tím učím lhát a také prožívat radost a dostávat dárky jen tehdy, když si to zasloužíš, když jsi poslušný, a také především jen skrze vnější věci.

Toto je můj způsob, jak ti vyjadřuji svoji lásku. Miluji tě velmi, považuji tě za zdroj mého štěstí a naplnění. Jinak to teď bohužel ještě neumím a jsem přesvědčen, že pro tebe dělám to nejlepší, když se obětuji. Nedochází mi, že ty umíš dokonale kopírovat a napodobovat mé vnitřní nastavení. Moc bych si přál, aby jsi mohl žít svůj život, aby jsi byl sebevědomý, odvážný, čestný, pravdomluvný, svobodný, aby jsi nepodléhal závislostem, ale nedochází mi, že jediný způsob, jak tě to můžu naučit je, že bych si to nejprve dovolil já sám. Moc bych si to pro tebe přál, protože tě miluji, ale nedochází mi, že to vlastně nechci, protože kdyby se to splnilo, tak už by jsi mě nepotřeboval, žil by jsi svůj život a už bych se skrze tebe nemohl naplňovat já. Bojím se si to přiznat, nevím jak najít naplnění v sobě, a tak ti radši lžu, stejně tak jako lžu sám sobě. On na to člověk po čase tak nějak zapomene a stane se to normální. 

Víš ale co, letos o Vánocích mi to konečně došlo. Zkusíme to jinak. Začnu se více zajímat sám o sebe, reflektovat svůj život a méně si lhát. I když teď ještě nevím jak na to, budu trpělivý a věřím, že když jsem se tomu teď otevřel, tak že ke mě začnou přicházet informace, příležitosti i lidi, kteří mi s tím pomůžou. Chci se inspirovat v tom, jak nacházet radost a naplnění v sobě, jak mít rád sám sebe, být zdravý a v souladu tak, abych to mohl svým příkladem naučit i tebe a nebyl na tobě tak závislý. Už nechci dál trávit svůj čas jen prací, proto abych ti mohl kupovat dárky a další a další věci, kterými jsme v minulosti podmiňovali naše štěstí. Chci s tebou opravdu být, vnímat tě, vnímat tvoji jedinečnost a učit se, jak přijmout a žít tu moji vlastní jedinečnost, aby jsi nemusel mít pocit, že mé štěstí je podmíněno tím tvým. Chci poznat své talenty a začít si vážit své životní energie. Chci se seznámit i se svými stíny a falešnými představami, aby mě už dále neovládaly a chci aby jsi se ty také učil, jak propouštět iluze a falešná přesvědčení. Možná, že to umíš dokonce lépe než já, protože jsi mladší.

Já pro tebe budu tvořit bezpečný prostor a budu se učit tě respektovat a důvěřovat ti, i když tě třeba někdy nechápu a nebo jsou mé programy a prastaré přesvědčení v rozporu s tím, co je pro tebe nejlepší. Dělat chyby je také v pořádku. Nejsem perfektní a už si na to dál hrát nemusíme. Ty se o to taky nemusíš snažit, už mi nemusíš dokazovat svoji hodnotu. Zřím tě. 

Budu se učit více důvěřovat své intuici a nevyhýbat se pravdě, i když mi je někdy třeba nepříjemná, protože chápu, že ty se to také potřebuješ naučit, aby jsi nemusel být závislý na mě, ani na žádné jiné vnější autoritě. Přeji si, aby jsi se uměl rozhodovat sám a vnímat, cítit svoji vnitřní pravdu. Díky tomu totiž dokážeš také spolupracovat a ctít i respektovat druhé.

Možná, že k tomu nepotřebujeme ani Vánoce, tak jak nám tvrdili. Možná se můžeme mít rádi každý den a tím největším darem může být naše přítomnost. To je Láska.

Libor Váňa