Vnímám velký smutek, žal, hlavně ve spodní části hrudníku. Je to jako nádrž plná bezmoci, ve které se koupe moje srdce a plíce. Střádalo se to tam dlouhé roky, postupně, protože jsem nemohl a hlavně taky neuměl autenticky vyjadřovat a projevovat své emoce. Toto docela zapáchající, hnijící jezírko vytváří v jemnější vrstvě okolo mě takový oblak, kterým od sebe nevědomě odpuzuji hlavně ty, kteří mě mají, nebo by mě měli opravdu rádi a naopak přitahuji ty, kteří mají ten smrádek rádi.

Radost? Úspěch? Hojnost? “No tak to vůbec! Ani se ke mě nepřibližujte!” Říká strach, který jezírko hlídá. “To bysme museli přiznat, že tam je, přijmout ty pocity a zodpovědnost za ně, a museli bysme pak znovu začít prožívat. Možná bysme i uviděli, jak se v tom hnusu sami rochníme a už bychom pak nemohli být dál obětí a nemohli bychom se litovat a stěžovat si na život a na všechny staré křivdy.” “To myslíš vážně? Že tam místo toho chceš radost a lásku? Vždyť máš ten bahnitý smrádek svým způsobem rád, nebo si to alespoň nalháváš, protože už ani nevíš, že by to mohlo být jinak.”

Někdy v minulosti jsi možná prožíval pocity, že tě nikdo nemá rád a tak jsi se uzavřel a přijal přesvědčení, že tě nikdo ani skutečně rád mít nemůže. Tedy ani ty sám sebe. Byl to nevědomý způsob, jak se s tím tehdy vyrovnat. Korunoval  jsi to přijetím přesvědčení, že si to nezasloužíš, což tě uvnitř jakoby roztrhlo, protože ta část, která přirozeně lásku prožívá a prožívat chce, s tím začala bojovat způsobem: “Musím si to nějak zasloužit…”. Těžce se s tím žije, když se zároveň o lásku snažíš, ale jiná část tebe ji odmítá a bojí se jí. 

Nejprve je nutné, si toto vnitřní nastavení a programy uvědomit. Ideálně se s tím spojit i svojí pozorností v těle. Není třeba se za to jakkoli trestat, nebo ponižovat, je to úplně v pořádku a správně přesně takové, jaké to je. Je to dokonalé. Dále je dobré si uvědomit a vědět, že sis to vytvořil sám. Nikdo jiný ti to neudělal, ani žádný zlý čert nebo mimozemšťan, jen ty sám. Není se na koho zlobit, bylo to součástí hry a pravidel, které jsi přijal a krom toho, zlobit se na sebe by nic nevyřešilo, to je zase jiná hra, dost podobná téhle, ale o tom třeba až někdy příště. Mnohem lepší je věnovat si laskavou, trpělivou pozornost, pochopení a soucit. Možná právě to, co ti tehdy chybělo a kvůli čemu jsi tu hru začal hrát. Zkušenost je nyní dokončena. 

Jezírko není potřeba nějak ničit, nebo se ho zbavovat. Když tam přivedeš svoji pozornost a lásku, tak to bude jako potůček, který přirozeně odplaví a rozhýbe stojatou vodu. Stane se z toho krásný a vzácný vodní prvek na tvé vnitřní zenové zahradě. Když budeš trpělivý, tak ze semínek na dně bahna, která sázíš laskavostí a jemností, vyrostou vzácné lotosy soucitu a jejich vůně bude lákat překrásné ptáky i jiná vzácná zvířata, stejně jako nebeské bytosti, aby u jezírka spočinuli a společně pili křišťálově čistou vodu tvé milosti.

Není dobrého, ani zlého, je jen přítomnost a Bytí.

Libor Váňa