Náš individuální život se skládá z mnoha různých představ. O sobě, o druhých, o tom, co je důležité, co se může, co se naopak nesmí, co je správné a špatné, lepší, horší, o politice, o ženách, o mužích, o zvířatech, o jídle, o životě, o smrti, o lásce, o moci, o štěstí. Každý to máme trochu jinak namíchané, něčím jiným podmíněné, vidíme různě velké obrazy a souvislosti.

Málokdo se zamýšlí nad tím, odkud se ty představy vzaly. Jsou naše? Kdo nám je tam dal? Jsou prospěšné? Jsou reálné či udržitelné?

Společnost, ve které teď žijeme – ano všichni, kteří právě koukáme do obrazovky – jsme už několik desítek let krmení skrze rádio, televizi, média, internet, stejně jako skrze nespočet reklam všude okolo. Jsme krmeni představami. Hodně se to všechno vylepšuje a zrychluje, jsme na tom závislí.

Jsme tím velmi silně ovlivňovaní a manipulovaní. Proč to dovolíme? Je to pro nás určitým způsobem výhodné.

Někdo má zisk hmotný, jiní ten psychologický, protože skrze představy je možné se vyhýbat zmatku, nejistotě, zranitelnosti, či utrpení vlastního života.

Zdá se být přijatelnější věřit nějaké hezké lži, než si připustit že nevím, že nechci nést odpovědnost a nebo že nevnímám své pocity.

Samotné představy nejsou zlé, jsou důležité, bez nich by naše mysl byla jako počítač bez monitoru. Důležitý je náš vztah k těmto představám a naše kapacita a vlastní schopnost rozlišovat.

Jsme zahlcení informacemi, nabídkami, a často protichůdnými argumenty či názory. Lhaní, zamlčování a překrucování je společenským standardem, o to se nedá opřít.

Je to tlak, který nás buď pohltí (podvolíme se předloženému názoru, přijmeme za své to, co nám někdo vybral), otráví (řešíme to alkoholem, drogami, zážitky, vytěsněním) a nebo nás to PROBUDÍ.

Možná, že nejsi jen svými představami, možná nejsi částí mysli, ale mysl je část tebe. Možná že je tvou částí i cítění, nejsi jen robot, nejsi jen část příběhu někoho jiného.

Možná, že jsi součástí většího celku a že je vše vzájemně propojené.

Možná, že to co celou dobu hledáš, to, na co celou dobu čekáš, tady skutečně je. Jsi to ty? Kdo to je, co to vlastně znamená? Probuzením to nekončí, probuzením to začíná.