autor: Libor | 25. 11. 2020 | Gran Canaria, Jednohubky, Každodennost, Sebepoznání
Pozoruji vlny a přijde mi to dost jako můj letošní rok. Z jednoho úhlu pohledu se zdá, že neovladatelná síla oceánu naráží do skalnatého pobřeží, tříští se, hlučí, jedna vlna za druhou, nedaje pokoj. Tak jako když vlny emocí, strachů, či domněnkek nemilosrdně naráží...
autor: Libor | 24. 7. 2020 | Básně, Jednohubky
Jakou zprávu pro tebe les má? Zastavíš se na...
autor: Libor | 24. 7. 2020 | Básně, Jednohubky
Chvíle zastavení s přírodou u nás na...
autor: Libor | 13. 7. 2020 | Básně, Jednohubky
V korunách stromů, vítr, stává se zvukem. Tak jako pták, kroužící nad údolím, je stále s námi. Je slzou, bolesti, smíchem i radosti, vědomím které to prožívá. Je vzduchem který teď dýcháš i vším, co vidíš. Trpělivě čeká, až si dovolíš otevřít své srdce a stanete se...
autor: Libor | 9. 7. 2020 | Básně, Jednohubky
Tvůj vnitřní svět se promítá v tom vnějším tak jako příroda na hladině jezera. Když je tvá mysl klidná, odraz je jasný jako křišťálové zrcadlo. Čím čistější jsou tvé city, tím průzračnější i je voda. Dokonce i bahno může být proměněno v tyrkysové korály plné barevného...
autor: Libor | 2. 5. 2020 | Básně, Jednohubky, Sebepoznání
Viděl jsem ho plakat. Jeho, váženého, ve své vševědoucnosti, všudypřítomnosti, neomezeně mocného, nekonečně existujícího. Plakal, protože byl sám. Plakal, protože viděl, že ho nikdo nevidí. Plakal, protože nemohl milovat; protože nemohl být smutný. Ukápla mu slza a ve...
