Bytí v lidském těle s sebou nese celou škálu působivých zkušeností i prožitků. Jednou z nich je také nedostatek. Ve své podstatě nedostatek není možný, ale pokud zastřeme vědomí závojem odděleného Ego já, tak to možné je. Zažít nedostatek je cenná zkušenost a jeden z mnoha důvodů, proč tady jsme.
Honba za úspěchem nebo bohatstvím je více méně marná, dokud se v duši skrývá strach z nedostatku a nebo ODPOR k němu. On nás vždy dříve či později dožene, jako psa který utíká před svým ocasem. Je to hra ega, ze které je možné vystoupit.
Co je na prožití a přijetí nedostatku prospěšné? Co nás vlastně učí?
- Učí nás moudře nakládat a hospodařit s naší energií, neplýtvat.
- Učí nás také, více si vážit sebe, svého času, vnímat svoji skutečnou hodnotu a věnovat pozornost jen tomu podstatnému.
- Učí nás vidět to vše, co máme, a také nás učí vděčnosti.
- Učí nás, že opravdu nemůžeme mít vše a být vším, i když po tom naše dětská část velmi touží. Také, že rovnováha je více než mít moc.
- Je příležitostí k prohloubení vztahů, důvěry, odevzdání, pokory, sounáležitosti.
- Učí nás zpomalení, zjednodušení a pozornosti.
- UČÍ NÁS TAKÉ PŘIJMOUT NAŠI MINULOST A ODPUSTIT.
Zažívat nedostatek je velmi cenné, pokud ho dokážeme ocenit a integrovat, přijmout jeho dary. Přestaneme-li před ním utíkat, přestane nás pronásledovat.
Součástí procesu přijetí bývá také uvolnění a integrace pocitů a emocí (smutek, vztek, nenávist, křivda, závist), které si ego díky nepochopení nashromáždilo.
Dostatek, který není podmíněný množstvím, sám rozkvete v atmosféře laskavosti a přijetí.
Libor Váňa
